Léta 50-tá
Kořeny, které zavazují
Tradice. Ta je životodárným kořenem, který firmě dává sílu. Je pro společnost inspirací a její součástí jsou i zaměstnanci. Čerpají ze zkušeností předchozích generací a zakládají budoucí úspěch svých následovníků. U RETEXu jsou kořeny hluboké, jde o tradici, která zavazuje.
Trhárny v šikovných rukách
Lze říci, že vznikem před více než sedmdesáti lety navázala naše společnost na stoletou tradici zpracování textilních surovin v Rakousku-Uhersku a Československu. Předchůdci, jejichž spojení vytvořilo základ tehdejší firmy, působili v Ivančicích, Stráži nad Nisou, Klatovech, Ústí nad Orlicí či v Sedlišti u Jimravova. Konkrétně však RETEX vznikl v roce 1950. Tedy ne ještě pod současným názvem, ale pod jménem Trhárny. Ačkoliv začátek padesátých let byl, jak víme, těžká a složitá doba, zmíněná tradice textilní výroby přetrvávala z prvorepublikového a ještě i předchozího období. V tehdejším Československu tak byla řada velmi šikovných lidí se zkušenostmi z textilního průmyslu. Proto padlo rozhodnutí založit společnost, jejímž cílem bylo sjednotit provozy ve výše zmíněných městech a obcích a centrálně pak řídit zpracování a zušlechťování textilních odpadových surovin z vlny a bavlny. Tak tedy vznikl národní podnik Trhárny, který byl předchůdcem nynějšího RETEXu. Hlavní sídlo měla společnost v Ivančicích, protože zde byly již instalovány největší kapacity na opracování textilních odpadů. Do podniku byly, kromě zmíněných provozů, včleněny další závody z dalších firem – například z Vlnapu Brno, Vlnařských závodů Liberec, Karnoly Krnov či Vigony Mohelnice. Ke konci prvního roku činnosti mělo devět výrobních jednotek 1200 zaměstnanců.
Svetry a uniformy
Náplní nově vzniklého podniku bylo „trhání hadrů a textilních odpadů všeho druhu, jejich další technické chemické zpracování, výroba průmyslové vaty a vatelínu, výroba lešticích hadrových kotoučů všeho druhu.“ Hlavními pracovišti byly takzvané třídírny, které zajišťovaly pečlivé vytřídění materiálů. Menší provozovny však postupně zanikaly a velká část výroby se koncentrovala právě v Ivančicích. Zatímco zpočátku se firma zabývala především výkupem a zušlechťováním textilních odpadů, které společnost dodávala jiným zpracovatelům, záhy začala z tuzemských surovin vyrábět široký sortiment výrobků. A co se tehdy používalo za materiály? Vše, co pomohlo čelit nedostatku vlny, se kterým se tehdejší Československo potýkalo. Především šlo o staré svetry a další pleteniny – nejčastěji bílé či světlé – z těch se vyráběla například tehdy oblíbená tvídová saka. Dalším zpracovávaným materiálem pak byly vyřazené vojenské uniformy – ty sloužily třeba k výrobě lešticích kotoučů. Jen uniforem během padesátých let bylo zpracováváno v průměru přes 4000 tun ročně! V roce 1954 pak bylo zavedeno třídění na pásu a třífázové třídění.
První v Československu
Podstatným letopočtem je pro firmu rok 1958. Tehdy se podnik přejmenoval – od prvního dubna nesl název RETEX – zušlechťovny textilních materiálů. Souviselo to s tím, že právě v tomto roce podnik zahajuje výrobu netkaných textilií a nový název měl představovat skutečnost, že RETEX textilie nejen zušlechťuje, ale že se zabývá i jejich recyklací. V té době vzniklo také firemní logo s šipkami (které má RETEX ve výrazně modernější podobě dodnes). To mělo symbolizovat – uzavřený výrobní cyklus, kdy v podniku probíhá většina procesů, které vedou k finálnímu materiálu. A především – v tomto roce zde vznikla výroba nového typu výrobků, které se staly nosným programem firmy a vlastně jím jsou, samozřejmě v jiné podobě, dodnes. Poprvé v tuzemsku zde totiž začali vyrábět netkané textilie, založené na bázi vlákenného rouna, získaného výhradně z recyklovaných surovin. Šlo o textilii s obchodním názvem Tetex – byl to na tehdejší dobu moderní tepelněizolační materiál. Postupně byly instalovány tři linky, na kterých výroba textilie probíhala.
Léta 60-tá
Nové technologie přichází
Pamětníci často na tuto dobu vzpomínají jako na „zlatá šedesátá“. Došlo k politickému uvolnění, ženy a dívky chodily v mini, mladí muži nosili džíny, pokud je tedy sehnali. Po silnicích se proháněly Čezety zvané prase, Škody 1000 MB a občas se přehnala i papalášská šestsettrojka. Z magnetofonů zněli Beatles a Rolling Stones, z tranzistorů Tesla pak Gott či Matuška. A začaly růst paneláky – tam našly uplatnění i textilie z RETEXu. Stejně tak trampové ocenili, že mohli odložit pověstné kousavé deky a přikrýt se těmi prošívanými, které se také vyráběly u nás. Šedesátá léta v RETEXu možná nebyla zlatá, ale přinesla do firmy na tehdejší dobu moderní technologie.
Nové stroje, lepší parametry
V minulém čísle jsme skončili novinkou, kterou byl na tehdejší dobu moderní tepelněizolační materiál s obchodním názvem TETEX. S jeho příchodem byla spojena obnova strojového parku, který byl již na konci padesátých let zastaralý. Kromě tří nových linek, na kterých probíhala výroba nové textilie, byly i v jiných provozech instalovány stroje s lepšími parametry. Zároveň šlo, na rozdíl od předchozího období, o stroje jednoúčelové. A ty si musel RETEX tehdy často vyrobit i sám. Malé provozy byly zrušeny a vznikly větší celky, kde se konkrétní výrobky vyráběly. Na začátku šedesátých let se tak inovace promítly do dvou hlavních oblastí, kterým se RETEX věnoval. Tedy do zušlechťování textilních surovin a do výroby netkaných textilií. K zušlechťování začaly v této době sloužit nové rozvlákňovací a další stroje pro odpady syntetických vláken. Díky tomu tak bylo možné do roku 1970 v podniku zpracovávat téměř všechny tehdy dostupné odpady ze syntetických vláken. Kromě toho tehdy RETEX vyvinul vlastní robustní trhací stroj s výrazně vyšším výkonem, než měly ty dřívější.
Nástup netkaných textilií
RETEX již v šedesátých letech zpracovával velké množství vláken. Není tak divu, že podstatným tématem, které firmou v tomto období rezonovalo, bylo i skladování a především balení výrobků do lisovaných balíků. Tehdy se tak ve firmě objevily první poloautomatické hydraulické lisy. Díky nim se jednak zlepšila kvalita balení výrobků, ale zejména došlo ke snížení namáhavé práce. Hlavní investice však šly jinam. A to do rozvoje výroby netkaných textilií, které se právě v tomto desetiletí staly rozhodující součástí výrobního programu podniku. O textilii TETEX, která přišla první, již byla řeč, po osmi letech pak přišly další, pokročilejší netkané materiály. Umožnily to vylepšené technologie proplétání, prošívání a vpichování. Probíhaly také první pokusy s technikou chemického pojení, která se však rozvinula až v následujícím desetiletí.
Arabeva a Arachne
Obrovským technologickým skokem byla v roce 1967 instalace nových linek. A to pro výrobu proplétané textilie bez takzvané vázné nitě – zde šlo o stroje s názvem Arabeva a s vaznou nití – tu zajišťovaly linky Arachne. Jména strojů a linky nesly i výsledné materiály. Na tehdejší dobu šlo o velmi moderní textilie, které snesly srovnání s nejpokročilejšími materiály, jež se vyráběly západně od našich hranic. V ivančickém závodě pak byla instalována linka Doa pro výrobu vpichovaných textilií s pneumatickou tvorbou rouna. Ve Fulneku byla zavedena výroba prošívaných textilií na kontinuálně prošívacích strojích Mecca. Podnik si pro to sám upravoval syntetická vlákna a vlákenná rouna se zpevněným povrchem. Tuto etapu pak uzavřelo zavedení výroby vpichované podlahové textilie ze syntetických vláken. Ta byla nejprve vyráběna jako metrový podlahový materiál, aby se později začala dodávat na trh i jako výseková textilie se samolepicím rubem.
Léta 70-tá
Doba jekorová
Husákovy děti, normalizace, paneláky, jekor. To se lidem, kteří zažili sedmdesátá léta v Československu, s touto dobou obvykle propojí. Zatímco první pojem je veskrze pozitivní, protože šlo vlastně o baby boom, kdy se narodila nejsilnější poválečná generace, o normalizaci a částečně panelácích se to říci nedá. Normalizaci často lidé vnímali jako tichou dohodu ve smyslu – „my se nebudeme starat o politiku a vy nám dáte pokoj“. Paneláky pak získaly negativní nádech později, kdy je první polistopadový prezident označil za králíkárny. V posledních letech se jejich reputace zvýšila. No a jekor? Ten se stal zosobněním pro podlahovou textilii. Jeho výroba začala v RETEXu právě na začátku dekády se sedmičkou.
Nové výrobky i technologie
Vznikly nové provozy na výrobu netkaných textilií, z nichž nejpopulárnější se stane právě Jekor. Ten lze zřejmě považovat za nejznámější výrobek v historii RETEXu před rokem 1989. Jeho výroba byla možná, stejně jako v případě dalších podobných textilií, díky dvěma novým speciálním technologiím. Tou první bylo zavedení výroby vpichované textilie určené k takzvanému povrstvování na podlahoviny z plastických hmot, druhou pak byla technologie vpichování podlahoviny ze syntetických vláken.
Výzkum, konstrukce, spolupráce
Podstatnou roli při rozvoji výroby v sedmdesátých letech měla i činnost vlastního výzkumného pracoviště. To úzce a intenzivně spolupracovalo v oblasti netkaných textilií s Výzkumným ústavem pletařským a Výzkumným ústavem vlnařským, v oboru využití vpichovaných podlahových textilií pak s Výzkumným ústavem pozemních staveb. Kromě toho měl RETEX také vlastní konstrukční oddělení a mechanické dílny. Ty zajišťovaly – pro potřeby podniku – výrobu jednoúčelových strojů a dalších doplňkových zařízení pro opracování druhotných textilních surovin a výrobu netkaných textilií.
Vpichování i zušlechťování
I díky spolupráci mezi pracovišti RETEXu a výzkumnými ústavy mohla být spuštěna linka s mechanickou tvorbou rouna (BEFAMA), která byla vybavená vpichovacími stroji vyvinutými a vyráběnými v Československu. Pro tvorbu vpichovaného rouna byly na začátku dekády instalovány na tehdejší dobu špičkové mykací stroje s pilkovými povlaky, a také moderní zařízení pro chemickou úpravu pojivy. Na nových strojích vznikaly vpichované plsti, které byly upravovány impregnací pojivem a sušením. A především s pomocí nových postupů a strojního vybavení mohla být zavedena výroba vpichované podlahové textilie ze syntetických vláken, která nesla název – ano – Jekor. Ten vznikal nejprve jako metrová textilie a poté i jako výseky se samolepicím rubem. Závod v Moravském Krumlově, který byl v té době odloučeným pracovištěm ivančického RETEXu, se pak soustředil především na výrobu netkaných vpichovaných textilií, proplétaných vpichovaných podlahových textilií, lešticích látkových a lamelových kotoučů a na trhaniny pro výrobu přízí, plstí
a netkaných textilií.
V této době přišla na svět řada značek RETEXu. Patří mezi ně například:
JEKOR
slavná vpichovaná podlahová textilie ze syntetických vláken, a to jak v metrovém provedení, tak i jako výseky se samolepicím rubem
MECAROL
to byla prošívaná textilie určená jako metráž pro oděvní zpracování. Používala se především na sportovní oděvy a župany
MECAPOL
materiál se využíval na prošívané přikrývky a pokrývky
BEVEX
šlo o proplétanou textilii, jež se používala jako obalový a čisticí materiál
VAFIX
oděvní a galanterní vložkový materiál
DEKORET
svrškový, obuvnický a dekorační čalounický materiál
JELENA
čisticí plachetky a náhrada mycích jelenic
Léta 80-tá
Vpichování začíná
Barevná televize, první videa, rozjuchané televizní estrády. A určité uvolňování po tvrdé normalizaci sedmdesátých let. Takové jsou často, při velkém zjednodušení, vzpomínky pamětníků na osmdesátá léta. Modernizace a „perestrojka“ byly slova, která se, alespoň od poloviny dekády, skloňovala ve všech médiích a podnicích. RETEX nebyl výjimkou.
Během osmdesátých let byl v RETEXu velký tlak na pořízení nového strojového vybavení. Vhodná zařízení pro opracování odpadů i výrobu netkaných textilií však v tehdejším Československu nebyla dostupná. Proto se musela dovážet z tehdejšího Západu, což bylo – vzhledem k nedostatku západních valut v tuzemském hospodářství – složité. Byla zde proto snaha vyrábět vlastní stroje a linky, které by nutnost dovozu omezily. Nakonec se podařilo skloubit oba přístupy. Firma nakoupila západní stroje i technologie a zároveň, s pomocí tuzemských odborných pracovišť, vyvíjela vlastní zařízení. Byl zde například instalován na tehdejší dobu špičkový italský trhací stroj Dell´Orco Villani. Ten měl pracovní šířku 1400 mm a zároveň velkoprostorový nakladač. V roce 1984 je pak v Ivančicích uvedena do provozu francouzská linka Laroche. Nedostatek devizových prostředků se však projevil. RETEX nemohl rozvíjet některé perspektivní oblasti netkaných textilií. I když se podařilo vyvinout vpichované podlahové krytiny se strukturálním či potiskovaným povrchem, chybělo strojní vybavení, které by tyto výrobky mohlo vyrábět. A tak se do prodeje nedostaly.
Jediná v Československu
Co se týče vlastního vývoje strojů a zařízení, tak díky spolupráci s Výzkumným ústavem vlnařským vznikla v roce 1984 linka na výrobu vpichované netkané textilie na bázi rouna zpevněného sráživými bikomponentními fóliovými vlákny. Do tohotu roku se tak datují první výrobky netkaných vpichovaných geotextilií. Ty byly výsledkem snahy RETEXu o využití textilních odpadů z netkaných textilií. Zmíněná linka vyráběla textilie s názvem Nefot. Ta byla určená jako izolační a výplňový materiál pro automobilový či nábytkářský průmysl, a také pro galanterní výrobu. Velkou výhodou byla tvarovatelnost rouna. V této době byl RETEX jedinou firmou v tehdejším Československu, která to uměla. Například tak velký podnik, jímž tehdy byla turnovská Juta, vyráběl vlákna pouze monokomponentní. Brzy po spuštění této linky byly uvedeny do provozu další dvě linky – obě již byly počítačově řízené.
Investice a perestrojka
V letech 1986 až 1988 pak byly do moravskokrumlovského závodu instalovány předpichovací a vpichovací stroje vyrobené ve Státním výzkumném ústavu textilním v Bratislavě. V ivančickém závodě pak byla zavedena technologie, která byla založená na tvorbě vlákenného rouna rounotvořičem u mykacích strojů a jeho zpevněním vpichovacím strojem. Rouno, které bylo velmi objemné, bylo následně upravováno v Moravském Krumlově impregnací. Od poloviny osmdesátých let až do roku 1989 byly do moravskokrumlovského RETEXu dodány italské linky určené k rozvlákňování. Ještě v posledním předrevolučním roce se začala stavět nová hala určená pro další stroje a zařízení. V letech takzvané přestavby – někteří z vás si toto období také pamatují jako perestrojku – tedy od roku 1985 až do roku 1989 bylo investováno do strojů a technologií kolem padesáti milionů korun, do stavby haly a dalších úprav pak necelá desítka. Na tehdejší dobu šlo o velké částky.
ZÁVOD MORAVSKÝ KRUMLOV
Osmdesátá léta jsou pro RETEX v Moravském Krumlově mimořádně důležitá. Závod se totiž oprošťuje od svého mateřského podniku v Ivančicích a zaznamenává rychlý rozvoj. Přicházejí nové stroje a technologie. Na tvorbě zisku skupiny RETEX se na konci osmé dekády podílí moravskokrumlovský závod z více než třetiny. K jeho hlavním odběratelům patří Mitop Žatec a Vigona Svitavy, kterým dodává přes 2500 tun textilních směsí. Dalším velkým zákazníkem je Technoplast Chropyně, pro který podnik vyrobí přes dva miliony metrů netkané textilie Doaelen – ta slouží zejména jako tepelněizolační vrstva pro PVC. Dalším výrobním pilířem moravskokrumlovského závodu pak je výroba fibrinových vláken. Z nich se tu vyrábějí směsi s výbornými izolačními účinky.
Léta 90-tá
Revoluce doby porevoluční
Devadesátá léta. Všichni, komu je přes čtyřicet a více, je mají v paměti. Po předchozím normalizačním období to byla doba netušených a takřka neomezených možností. V ekonomice bylo dovoleno skoro vše. Ale zároveň to pro zaměstnance i firmy bylo období ztráty jistot – mizela odbytiště a nová je rychle nezastoupila. Proměnila se i zaběhlá výrobní praxe a s tím často i přístup zaměstnanců. Slovo propouštění vstoupilo do pracovního života Čechů. Jak to bylo v RETEXu?
Poměrně zásadní organizační změny nastaly ve firmě kupodivu ještě v roce 1989 – kdy došlo ke zrušení výrobně-hospodářských jednotek. Podnik, do té doby státní, byl najednou od roku 1989 národní. Může se to zdát jako nepodstatná změna, ale ve skutečnosti to bylo důležité. RETEX se tím totiž vyčlenil, s ohledem na charakteristickou výrobu netkaných textilií, ze Zájmového sdružení vlnařských podniků. Díky tomu získal podstatně větší autonomii při rozhodování – byť stále ještě v socialistickém hospodářství. Ale i to se brzy mělo změnit. Nedlouho po sametové revoluci se od RETEXu odpoutal ivančický závod a na konci léta 1990 vytvořil státní podnik pod názvem EKOTEX. Zbývající závody zůstaly dále pod hlavičkou mateřského podniku. Vzápětí přišla privatizace. V jejím rámci vznikla Akciová společnost RETEX, která sdružovala závody Moravský Krumlov, Stráž nad Nisou, Klatovy a Fulnek. V Ivančicích však stále bylo podnikové ředitelství a strojírenský závod. Naopak zcela se oddělila provozovna v Žilině. Byla to doba, kdy zaměstnanců ubývalo. Z více než dvou tisíc po celé republice jich v tehdejších závodech, které nesly jméno RETEX, zůstalo něco přes pět set.
Privatizační lákadlo
Po proměně RETEXu v akciovou společnost přišla kuponová privatizace. O akcie RETEXu byl mezi držiteli investičních kuponů velký zájem. A jako i u ostatních podniků, kde poptávka převýšila nabídku o více než 25 procent, nebylo ani v případě RETEXu možné krátit objednávky investičních privatizačních fondů a veškeré objednávky byly proto zrušeny. Akcie RETEXu tak byly nabízeny ve třetím kole, stály však investory více bodů. A pro zajímavost: zatímco v prvním kole kuponové privatizace bylo nabídnuto 66 748 akcií RETEXu, potenciální investoři jich poptali čtyřikrát více! Přestože byl o tradiční značku RETEXu mezi kuponovými investory zájem, nebyl začátek devadesátých let pro firmu jednoduchým obdobím. S ohledem na útlum průmyslových odvětví a omezení vývozu na Slovensko a do někdejších zemí takzvané RVHP (pokud mladší čtenáři význam zkratky neznají, tak ho povinně dostudují) došlo k pozastavení některých méně využívaných či nákladných technologií. Brzy se však, i s pomocí nových investic, začal RETEX prosazovat v nových oborech - výrazně začaly růst dodávky pro automobilový průmysl či výroba geotextilií a od poloviny devadesátých let se zvýšil i vývoz do západní Evropy – především do Německa.
RETEX pomáhá při povodních
Moravskokrumlovský závod se v polovině dekády podílel na roční produkci společnosti zhruba šedesáti procenty. Velkou roli na jihu Moravy hrály geotextilie – v největším objemu se vyráběl Mokrutex, který již tehdy po celé republice sloužil jako podkladová hmota při výstavbě dálnic, železnic, parkovišť, mostů, letišť, či rychle rostoucímu počtu benzínek. V té době také RETEX dodával ročně přes milion metrů podkladové textilie do Technoplastu Chropyně, kde na ni nalisovali fólii, aby zde mohlo vzniknout známé linoleum či izolace potrubí. Velmi podstatnou roli začaly hrát dodávky pro autoprůmysl – zvláště pro Škodu Auto, nejprodávanějším výrobkem byla textilie Mokrubet velur. V moravskokrumlovském závodě probíhala i výroba vlastních fóliových vláken nutných k aplikaci základní vpichované technologie při výrobě geotextilie. Proti dřívějšku to byl podstatný rozdíl, protože už nebylo třeba vlákna kupovat, což snižovalo náklady na výrobu. Před polovinou dekády skončila rekonstrukce administrativní budovy v zaměstnanci, kteří měli do té doby kanceláře v halách nebo v buňkách, se do ní přestěhovali. V roce 1997 RETEX výrazně pomohl v kritických červencových povodňových dnech, kdy městům i správám povodí okamžitě dodával geotextilie, jež pomohly zamezit dalšímu protrhávání hrází. Šlo například o pomoc při zpevňování hrází na střední Moravě. Podstatnou událostí konce desetiletí pak bylo získání certifikace systému řízení jakosti dle normy ISO 9001 v roce 1999.
TECHNOLOGIE NOVÉ DOBY
Zatímco v době socialismu bylo složité nakoupit moderní technologie z „kapitalistického“ světa, v devadesátých letech to nebyl technicky problém, limitem byly finance. Přesto RETEX začal v moravskokrumlovském závodě s modernizací. Už nedlouho po roce 1989 přišla do RETEXu vpichovací linka Fehrer, na které se vyráběla textilie Mokrutex. O něco později se v RETEXu objevila linka Velur, která začala vyrábět materiály pro nové zákazníky z oblasti autoprůmyslu. Ze Slovenska pak dorazila linka KYVA, která natavovala textilie speciální technologií. Linka uměla rychle ze tří set metrů běžné délky vyrobit šest set metrů upravené
textilie. Naopak se hledalo využití pro starší linku DOA. V souvislosti s válečnými událostmi, které provázely rozpad Jugoslávie, se na ní například začaly vyrábět deky určené pro balkánské uprchlíky. S nástupem nových technologií skončila i takzvaná mísírna, která připravovala materiál pro linku BHL. Ta byla ředchůdkyní vpichovacích linek a vzhledem k tomu, že neměla mísicí komory, tak bylo nutné vše připravit právě na mísírně. Skončila i linka FIBRIL, která vyráběla syntetické plošné vlákno pro další výrobu odhlučňovacích rohoží. V roce 1996 se pak ve firmě objevila moderní linka Fleissner a v té době došlo k plynofikaci závodu. Mohl tak být uzavřen i provoz, kterému se říkalo „suška“ a jenž fungoval ještě na parní pohon.
Léta 00-tá
Přerod ve firmu budoucnosti
Nulté roky. Přelom tisíciletí a následující dekáda přinesly do podnikání novou energii, ale i výzvy. Domácí trh se ustálil, firmám se dařilo najít i nová odbytiště. Během tohoto desetiletí se RETEX stal jedním z největších výrobců netkaných textilií v České republice a začal expandovat do dalších zemí nejen v Evropě.
V roce 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie, což tehdy pro domácí ekonomiku znamenalo otevření zahraničních trhů i nové příležitosti pro český export. Nových příležitostí využil i RETEX, zmodernizoval svoji výrobu, začal vyrábět nové produkty, otevřel se konkurenci a dokázal proniknout na zahraniční trhy. Firma se stala společností s výhradně českým kapitálem, která v průběhu tohoto desetiletí opustila část dřívějšího sortimentu a začala s proměnou v moderní, dynamickou a úspěšnou firmu, ostatně tato proměna s velkou intenzitou probíhá dodnes.
Přelomová léta
V roce 2002 došlo k ukončení výroby v Ivančicích a přesunutí společnosti do Moravského Krumlova. S tím souvisely i další změny, které provázely RETEX z počátku nultých let. Začala například druhá etapa plynofikace v podobě decentralizovaného vytápění výrobních hal, kam bylo umístěno několik vpichovacích linek a linky na zušlechtění polotovaru, kterými byla polypropylenová vlákna vyráběna převážně českými firmami. Začaly se však také užívat suroviny z dovozu, například dvojsložková vlákna z Taiwanu. RETEX rozšířil své portfolio o výrobu netkaných textilií – velmi podstatnými oblastmi se stal automobilový průmysl a stavebnictví. Komunikace a zpevněné plochy areálu firmy dostaly nový asfaltový povrch. Vyšší provozní efektivity a vylepšení vnitřní struktury společnosti se docílilo i zavedením informačního systému Helios v roce 2001.
Tahounem byl automobilový průmysl
Výrobky RETEX se velmi často v nultých letech používaly v automobilovém průmyslu, pro interiér i exteriér vozidel. Jednalo se o dekorové a pohledové díly, zvukové a antivibrační izolace. Pro automobilky se dodávalo kolem 80 % výrobků. Proměn RETEXu v technologické společnosti, která zasahuje do mnoha další perspektivních odvětví, začal až na konci další dekády. Již v prvním desetiletí nového tisíciletí však splnění vysokých kvalitativních i logistických požadavků umožnilo RETEXu dodávat výrobky pro auta známých značek, jako Volkswagen, BMV, Škoda, Ford, KIA, Land Rover, Daimler, Porsche, Nissan, Mitsubishi Motors, Opel, Volvo či Suzuki.
Pro stavebníky i malíře
Dalších zhruba 15 % výrobků firmy bylo určeno pro stavební průmysl. Při výstavbě a rekonstrukci silnic a dálnic, železničních koridorů, tunelů, letišť nebo budování zpevněných ploch se skvěle uplatnily geotextilie, které měl RETEX ve své nabídce. Mezi jejich odběrateli byly například společnosti Skanska, Metrostav, Eurovia Vinci, Strabag, Swietelsky a další. Velkou konkurenční výhodou RETEXu se stala šíře těchto geotextilií, které k výstavbě železničních koridorů, silnic a dálnic dokázal dodávat v maximální možné šířce 6,5 metru. Z recyklovaných textilních vláken ve Stráži na Nisou se produkovaly krycí textilie pro malíře. V roce 2008 se v RETEXu navíc začala vyrábět ochranná netkaná textilie Malervlies, univerzální sorpční textilie s protiskluzovou a nepropustnou vrstvou. Odběrateli všech těchto textilií byly významné české i zahraniční firmy. Export tvořil více než 35 % odbytu. Velká část zákazníků byla z Evropy, ale zboží se vyváželo i do Jižní Afriky, Mexika a dalších zámořských zemí. Zbývající kapacity RETEXu byly využívány pro výrobu průmyslových izolací a speciální aplikace.
CERTIFIKACE
Výrobky pravidelně testujeme jak u nás, tak i v nezávislých laboratořích. Kvalitu našich materiálů rovněž zajišťuje vyspělý systém kontrol. Systém řízení jakosti je v RETEXu certifikován podle norem
ISO 9001, ISO 14001, IATF 16949, ISO 45001, ISO 50001, OEKO – TEX Standard 100 a IRIS Certification® Conformity assessment:2020 and based on ISO/TS 22163:2017
Naše textilie také úspěšně procházejí řadou zákaznických auditů.