F.A.Q.

Vegetační neboli zelená střecha je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací a půdou nebo pěstebním substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Tato střecha také může obsahovat další vrstvy, jako například kořenovou bariéru, výztužnou síť, odvodnění nebo zavlažování.

Hlavním důvodem k realizaci zelených střech je jejich pozitivní vliv na prostředí uvnitř staveb i v jejich okolí. Zelené střechy snižují přehřívání vzduchu v letních měsících, zadržují vodu, vytváří kyslík, obohacují okolní faunu a flóru, jsou estetickým oživením zastavěných lokalit atd.

Zelenou střechu lze použít jak u plochých, tak i u šikmých střech různých typů (např. pultová, sedlová, valbová, valená atd.). Náklady na realizaci zelené střechy a náročnost její následné údržby závisí primárně na jejím půdorysu, členitosti a sklonu.

Běžná zelená střecha se obvykle skládá z vegetačního souvrství a ze střešního pláště, přičemž vegetačním souvrstvím se rozumí rostliny, půda (substrát), vrstvy pro zadržení vody a pro její filtraci, vrstvy pro odvod přebytečné vody a vrstvy pro ochranu hydroizolační fólie.

V základu se zelené střechy rozdělují podle vysazených rostlin, výšky substrátu a nároků na údržbu, a to na extenzivní, polointenzivní, intenzivní a biodiverzní typ střechy.

Jedná se o variantu extenzivní nebo polointenzivní zelené střechy s proměnnou výškou substrátu, který může být zčásti nebo zcela obohacen o lokální nebo typově podobnou půdní složku. Současně je biodiverzní střecha osázena velkým množstvím druhů rostlin, od rozchodníků až po původní druhy polních rostlin dané lokality.

Pod tímto označením se skrývá zelená střecha se suchomilnou vegetací, která dokáže snášet náročné až extrémní podmínky z pohledu expozice a povětrnosti, nedostatek živin a vláhy. Z rostlinných druhů převládají rozchodníky, suchomilné trávy a byliny, netřesky a suchomilné mechy. Mocnost substrátu extenzivních zelených střech se pohybuje zpravidla mezi 4 - 12 cm. Extenzivní zelené střechy se nezavlažují. Střešní souvrství musí v dostatečném množství akumulovat vodu v substrátu a v ostatních vrstvách.

Je jakýmsi „přechodem" mezi extenzivní a intenzivní střechou. Mocnost souvrství se pohybuje zpravidla mezi 12 – 30 cm. Polointenzivní střecha je osázena trvalkami a nízkými keři. Má vyšší nároky na mocnost substrátu, vláhu a udržovací práce, i když obvykle nikterak náročné.

Tento typ zelené střechy vyžaduje stálou péči a údržbu, podobně jako např. zahrada. Vyžaduje pravidelné umělé zavlažování a je technicky náročná na skladbu souvrství. Mocnost substrátu se pohybuje od 30 cm výše. Intenzivní typ střechy je možné osázet téměř libovolnou zelení v závislosti na kořenovém systému a statickém zatížení.

V závislosti na typu zelené střechy se provádějí základní udržovací práce, přičemž tyto práce zpravidla nejsou náročné, ale je nutné je provést. Základem údržby je odstranění náletových plevelů, revize odtokových prvků. Roční pravidelná kontrola je ostatně nutná u všech typů střech. V případě lučních trav a bylin je nutné střešní plochu cca 1-2x do roka pokosit a posečený materiál odstranit (v závislosti na intenzitě růstového období). V případě rozsáhlejšího úhynu vegetace příslušná místa dosít nebo dosázet, aby nedošlo k významné erozi (zejména větrem).

Zeminu z vlastního pozemku nebo z blízkého okolí lze použít, ale je zde nutná konzultace s odborníkem o vhodnosti použití daného typu zeminy. Na základě typu zeminy je třeba zvážit její kombinaci s dalšími typy substrátů. Vhodnost použití zeminy je dána její propustností a plánovaným typem biodiverzní střechy. 

Pokud bude zelená střecha navržena jako pochozí, tak po střeše chodit lze, a to jak při pokládce, tak i po ní. Důležitým faktorem je použití materiálů odolných vůči zatížení chůzí - takovýmto materiálem je právě AQUADESK.